Malíř Tomáš Jetela (1986) je na české výtvarné scéně ve své generaci výjimečný už tím, že je důsledným figuralistou. Člověk v jeho případě netvoří jen oblíbený námět obrazů, je to pro něj téma v tom nejryzejším slova smyslu, tak jak ho přináší především romantická tradice. Představuje způsob nahlížení výlučnosti v okolním světě, průvodce na cestě uměním, ale také zdroj neustálé fascinace a zároveň příklad i motivaci v jednom. Člověk je pro Tomáše Jetelu dlouhodobě hlavním měřítkem osobního univerza, a proto je také významným klíčem k interpre- taci jeho tvorby. Platí to jak v případě starších pláten, tak u zcela aktuálního cyklu.

​

text: Radek Wohlmuth

​

​

Katalog z edice BADOKH