Patrik Kriššák (1986) patří do početné vlny nejmladších malířů, která se na domácí vizuální scéně postupně prosazuje od nultých let nového tisíciletí. Jestliže tento symbolický zlom před necelým čtvrtstoletím – podob- ně jako ve středověku – vyvolával „apokalyptické“ nálady, tyto umělce už obava z absolutního konce nevzrušuje. O životnosti malby sice nespekulují, to ale neznamená, že by k ní přistupovali výhradně ortodoxním způsobem. Pro mnohé z nich naopak malba představuje „plastické“ médium, které má schopnost pojmout do sebe téměř cokoli a díky tomu také tematizovat, ironizovat i problematizovat sama sebe a svou podstatu. Tento přístup nakonec odpovídá základní charakteristice celé Generace Y, k níž naprostá většina těchto vizuálních umělců patří. Jde o tzv. Generaci Why?, kterou definuje především prostředí ne/jistot a atmosféra obecné ne/důvěry, k nimž se logicky přidávají základní otázky vztahující se k vžité „pravdivosti“ a samozřejmě jejímu zpochybňování. Je tedy jen přirozené, že právě experimentální cesta zaměřená na samotnou povahu malby a závěsného obrazu je typická i pro Patrika Kriššáka.

​

text: Radek Wohlmuth

​

​

Katalog z edice BADOKH